Kdybyste dneska umřeli, co si myslíte, že by se stalo? Byli byste v nebi? V pekle? Nebo byste jen přestali existovat?
Představte si, že byste dneska umřeli a stáli před Bohem. A Bůh by se zeptal: „Proč bych Ti měl dovolit vstoupit k sobě do nebe?“ Co byste řekli? Jak byste reagovali?
Mnoho lidí by odpovědělo: „Jsem dobrý člověk.“ „Nikdy jsem nikoho zabil.“ „Nikdy jsem nezcizoložil.“ „Snažím se být laskavý k ostatním.“ „Pomáhám chudým.“ „Chodil jsem pravidelně do kostela.“
Nakonec si ale nejsou jistí, jestli budou v nebi nebo v pekle.
My věříme, že je možné vědět, že budeme po smrti v nebi a ne v pekle. Ve skutečnosti je to ta nejdůležitější pravda, kterou musíme poznat v pozemském životě. Této pravdě říkáme „evangelium.“
Je pět pravd, které evangelium shrnuje. První: nebe je dar.
Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Římanům 6,23
Co je dar? „Dar je něco cenného nebo žádoucího, co se prostřednictvím darování dobrovolně převádí z majetku dárce do vlastnictví obdarovaného, a to bez protihodnoty (např. zaplacení).“ To znamená, že za to nemůžete zaplatit.
Protože nebe je dar, znamená to, že si ho nemůžeme zasloužit.
Představte si, že nejlepší kamarád Vám dal drahý dárek. Jak myslíte, že by reagoval, kdybyste řekli: „To je fakt krásný dárek! Opravdu se mi líbí! Tak Ti dám 500 Kč.“
Je to stále dárek? Ne, když za to zaplatíte, je to nákup!
Milostí tedy jste spasení skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.
Efeským 2,8–9
Když někomu dáme dárek, nechceme, aby nám za to zaplatil. To je podstata daru: nevyžaduje platbu. A dar nebe je stejný: Bůh nám ho nenabízí, protože chce nějakou platbu. Je zadarmo, nemusíme za něj platit.
Právě naopak – my ani nemůžeme zaplatit, a to kvůli tomu, kdo jsme.
Nemůžeme si zasloužit nebe, protože jsme hříšníci.
Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.
Římanům 3,23
Co je hřích? Asi vás napadnou nějaké příklady: vražda, cizoložství, krádež, lež, hněv. Stručně řečeno, hřích je cokoliv, co se Bohu nelíbí.
Abychom pochopili, co se Bohu nelíbí, musíme pochopit, co se Bohu líbí.
Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
Matouš 5,48
Dokonalost je vysoký standard. Jak už jsme zmínili dříve, někteří říkají, že doufají, že budou v nebi kvůli tomu, že nikdy nezabili nebo nezcizoložili.
Ale Bible říká: „Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah—a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě“ (1. Janův 3,15). A Ježíš sám řekl: „Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci“ (Matouš 5,28). Podle tohoto standardu je každý vrah a cizoložník!
Tak tedy ten, kdo není dokonalý, je hříšník. Jasně řečeno – my všichni jsme hříšníci. A kvůli tomu, že jsme hříšníci, nemůžeme se sami zachránit.
Představte si, že vám někdo nabízí sklenici vody. Předtím, než se napijete, říká: „A mimochodem, v té vodě je jedna kapka jedu.“ Napili byste se?
Rozhodně ne! I když je tam jenom jedna kapka jedu, stejně je ta voda otrávená. Jako jedna kapka jedu otráví celou sklenici vody, tak jeden hřích pokazí celý život člověka.
Když se snažíme dělat nějaké dobré skutky, abychom si nebe zasloužili, je to stejné, jako bychom se Bohu snažili za nebe zaplatit.
Co kdyby ten člověk řekl: „Přidám do vody cukr, mátu a citronovou šťávu a pak to bude pitné.“ Napili byste se?
Stále ne! Je jedno, co do vody přidáme, stále je otrávená.
S našimi hříchy je to stejné. Je jedno, kolik uděláme dobrých skutků. Dokonce jeden hřích stačí na to, aby nám zničil celý život.
Pravda je taková, že kvůli hříchu nejsou naše skutky dobré.
Jako nečistí jsme byli všichni, všechna naše spravedlnost jako poskvrněný šat.
Izajáš 64,5a
Když děláme dobré skutky proto, abychom jimi nahradili naše hříchy, myslíme si, že přidáváme cukr, mátu a citronovou šťávu do vody. Ale místo toho vlastně přidáváme jenom další jed!
Když pochopíme, kdo je Bůh, pochopíme, proč nemůže tolerovat naše hříchy.
Bůh je milosrdný a nechce nás potrestat. Bible říká, že „Bůh je láska“ (1. Janův 4,8b).
Ale Bible taky říká, že Bůh je spravedlivý a musí potrestat hříchy.
Avšak viníka nenechává bez trestu.
Exodus 34,7b
Představte si lupiče, který vykradl banku. Byl přistižen při činu, celá loupež byla natočena bezpečnostními kamerami a svědci svědčili proti němu. Bezpochyby to udělal.
Nakonec se i přiznal, ale řekl: „Vím, že jsem udělal něco špatného a opravdu lituji svého činu. Ale nikdy předtím jsem neudělal nic podobného a přísahám, že už to znovu neudělám. Můžete mě pro tentokrát propustit?“
Byl by soudce spravedlivý, kdyby ho osvobodil?
V žádném případě! I kdyby se zločincem měl soucit, musí ho za jeho činy potrestat.
Teď si představte, že ten lupič je soudcův syn. Bylo by spravedlivé, kdyby soudce propustil lupiče, svého syna?
Určitě ne! I když miluje svého syna, stejně ho musí potrestat. Spravedlivý soudce trestá všechny zločince podle zákona.
Stejně tak musí spravedlivý Bůh potrestat hříšníky podle svého zákona, i když je miluje.
Kdybychom tady skončili, byl by to docela smutný příběh. Člověk je hříšný a Bůh je spravedlivý, takže se člověk nemůže dostat do nebe, i když ho Bůh miluje. Ale naštěstí to není konec příběhu!
Řešením našich hříchů je Ježíš Kristus.
Kdo je Ježíš Kristus?
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh …. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Jan 1,1.14
Ježíš je Syn Boží a to znamená, že je Bůh.
Kdybyste měli syna, byl by kotě nebo štěně? Ne, byl by člověk, protože vy jste lidé! A když je v Písmu napsáno, že Ježíš je Syn Boží, znamená to, že je Bůh.
Byl stoprocentně Bohem, ale taky byl stoprocentně člověkem! V Písmu čteme, že měl hlad (Marek 11,12), byl unavený (Jan 4,6), spal (Marek 4,38) a plakal (Jan 11,35).
Ježíš mohl za naše hříchy zaplatit jenom kvůli tomu, že byl plně Bohem a zároveň i plně člověkem.
Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.
1. Petrův 3,18
I kdyby byl nějaký jiný člověk ochoten za nás zemřít, nemohl by zaplatit za naše hříchy. Má hříchy své a není schopný zaplatit ani za ně. Ale Ježíš nebyl v takové situaci. Žil dokonalý život a mohl na sebe vzít naše hříchy.
Kristus nám nabízí věčný život zadarmo, jako dar milosti. Ale jak ho dostaneme? Dar věčného života získáme vírou.
Co je víra? To pochopíme lépe, když budeme vědět, co víra není.
Víra není intelektuální souhlas. To, že někdo věří v Boží existenci, neznamená, že má víru ke spasení. Bible říká, že „i démoni tomu věří, ale hrozí se toho“ (Jakub 2,19). Démoni vědí, že Bůh existuje, ale stejně ho neuctívají. Znají pravdu, ale nežijí podle ní.
Víra také není to, že známe některá fakta o Bohu.
Víte, kdo je Jaromír Jágr? Pokud jste Češi, tak asi ano. Možná jste jeho největšími fanoušky. Pravděpodobně byste mi mohli vyprávět jeho životní příběh, za jaké týmy hrál během své kariéry i kolik vydělává.
Ale kdybychom se Jágra zeptali, kdo jste vy, co by řekl? Pravděpodobně toto: „O kom to mluvíte? Já ho neznám.“ A proč by to řekl? Protože s ním nemáte žádný vztah.
Stejně tak nemůžeme mluvit o víře, pokud známe nějaká fakta o Bohu, ale nemáme s Ním vztah.
Co je tedy skutečná víra? Skutečná víra je to, že důvěřujeme Ježíši, že nás zachránil z našich hříchů.
Představte si, že jsem postavil člun. Pilně jsem na něm pracoval a byl jsem na něj moc hrdý. Vyplul jsem, ale přišla bouřka a můj člun byl zničen. Držel jsem se nějakého kusu dřeva, který zbyl z člunu, abych přežil.
Naštěstí mě našla pobřežní hlídka. Hodili mi záchranný kruh a řekli, abych se pustil toho kusu dřeva.
Kdybych jen řekl: „Já věřím, že mě ten kruh může zachránit.“ Stačilo by to? Ne? Tak jak mám dokázat, že tomu věřím?
Musím pustit ten kus starého člunu, na kterém jsem tak tvrdě pracoval, a chytnout se toho záchranného kruhu.
A to je víra: musíme pustit všechno, co držíme—naše „dobré skutky“, všechno, čemu jsme předtím důvěřovali—a důvěřovat Kristu.
Co teď? Četli jste příběh o Boží milosti. A máte před sebou rozhodnutí: odmítnete nebo uvěříte?
Pokud chceme v Ježíše věřit, musíme udělat tři věci:
- Vyznat Bohu, že jsme hříšníci. Musíme vyznat, že jsme zhřešili proti Bohu, že si nezasloužíme nebe, ale naopak peklo.
- Vyznat Bohu, že věříme, že Ježíš Kristus je jediná cesta k Bohu. Že Ježíš zaplatil za naše hříchy, když zemřel na kříži.
- Odvrátit se od svých hříchů. Nemůžeme chytit záchranný kruh, pokud se ještě držíme starého člunu. Musíme činit pokání, abychom dokázali, že důvěřujeme jen Kristu.
Novým věřícím doporučujeme, aby co nejdříve našli místní sbor. Nemluvíme o skupině zpěváků, ale o skupině lidí, která se pravidelně schází jako Boží církev. Noví věřící potřebují pomoc a podporu, aby rostli ve víře a pochopení Bible. Rádi bychom vás potkali osobně, ale pokud nebydlíte blízko nás, můžeme vám doporučit další biblické sbory.
Pokud jste se rozhodli Ježíše odmítnout, prosíme Vás, abyste to přehodnotili. Tohle je ta nejdůležitější otázka: V koho věříš? Závisí na tom Váš věčný život.
Pán s Vámi.